„Na kolik jsi jim to dala?" zeptal se. „Na celý život toho zvířete. Kluka jsem dala do koně a holku do slepice," řekla Muribána. „Co?" neudržel jsem se. „Vložila jejich duše do zvířat. To je ta zdejší ekonomika. Slepice nebo kůň, který ti rozumí, co říkáš. Očarovaní koně jsou zdejší Tesly, řekne se kam má jet a on vás tam sám vezme, protože uvnitř je bývalý člověk. Z toho to kdysi dávno odkoukali hinduisté," vysvětlil mi. „Ale to je nezákonné. To je přece jen pořád Země a Polsko, tady platí polské zákony..." začal jsem, ale Adam mě přerušil: „Právě že ne." Já jsem se nadechl a říkám: „Ale když byla v Česku, byla v normálním světě. Nemůžu pomoct, je to vražda." „A co?" řekl mi stylem, že po ní nemůžu vůbec nic chtít. Pak si chtěla zívnout. Dala si ruku k ústům, ale to byl jen trik. Hned ji otočila na mě. Jako by mě tlačil jak něco zepředu, tak někdo zezadu, mě pověsila 3 metry dozadu a 2 metry do vzduchu. Její postarší tvář se vyjasnila škodolibým potěšením. „Zatkni mě, panáčku," vyzvala mě. Ve strachu a překvapení jsem vybleptl: „Přiznávám, to nemá cenu." „Takže si už rozumíme?" povídá mi zase přísněji. Adam nic nedělal. Čekal jsem, že něco udělá, ale on nic. Muribána pak sklapla prsty do pěsti a já jsem žuchnul jak hruška na zem. Už jsem si myslel, že jsem si zlomil páteř. Bolelo to jako čert. „Jau, krucinál. Moje záda, mám je snad vejpůl," ozval jsem se. Adam si mě vůbec nevšímal, ani se neotočil a jen řekl Muribáně: „Dej mi záruku, že je vrátíš zpátky a já zmizím." „Hm a jakou? Dokud tam nebudou zpátky, tak tam prostě nebudou," povídá mi. „Mohla by sis například půjčit nějaký svůj drahý předmět a až je tam vrátíš, tak já ti ho zas vrátím zpátky," navrhnul. „Brzdi, brzdi koně, panáčku. To by nefungovalo," povídá vypočítavě. Adam se zamyslel a povídá: „Jasně a co můj nový vynález. Programovatelné kouzlo. Kouzlo, které se jednou sešle, jeho údržba nestojí nic a aktivuje se pouze tehdy, když se splní nějaká podmínka," povídá Adam. „Předveď," řekla. Ten hajzl vytáhl hůlku a namířil ji na mě, na mě, co jsem se tam válel s bolavými zády. „Pokud se kdykoliv dotknu levého kolena, zkamení. Pokud se dotknu pravého kolena, veškeré kletby opadají. Pokud se dotknu svého levého ramena PRAVOU rukou, kouzlo tak, jak je nastavené, se smaže," řekl s hůlkou namířenou na mě. „Tak počkej! Co to děláte?!" volám na něj. On se o mě nezajímal. Druhá myšlenka, co mi problikla hlavou, byla, že to vůbec neznělo jako zaklínadlo, takže teď té Muribáně asi věší bulíky na nos, což mě zase uklidnilo. Pak si ale ten parchant sáhnul na levé koleno. A... a nic. Teda já už nevím nic. Probudil jsem se uvnitř té chalupy té čarodějnice. Viděl jsem, jak mě se zájmem sledovala s rukou na Adamově levém koleni. „Nic," povídá. „Nic," potvrdil Adam a pak si tam sáhnul on a já už zase nevěděl, co se se mnou děje. Podruhé jsem se probral asi jen okamžik potom. To už mi začalo docházet a bylo mi to značně nepříjemné. Oba zpozorovali můj vystrašený výraz a Adam si sáhl pravou rukou na své levé rameno. Pak si zase sáhl na levé koleno, ale už se nic nestalo. „Vidíš," pokračoval v rozhovoru s Muribánou a dodal: „To není magie očarovaného předmětu. To je podmínka a uvnitř magie. Bude ti fungovat, když si ode mě koupíš jednu z mých upravených hůlek. A tuhle mi ukrást nemůžeš, protože potřebuješ seřízenou na sebe, jinak ta podmínka nebude fungovat jen pro tebe." „No dobře, co ale teď po mně chceš?" zajímala se chytrá Muribána. „Zaprvé, chci ji použít na tebe. Nebudeš zakletá, v pravém slova smyslu, bude to pojistka, že všechny vypůjčené duše vrátíš zpátky," řekl jí Adam. „A sankce?" zajímala se dál. „Trest smrti asi ne. Co myslíš ty?" řekl jí Adam. „Nebudu si sama na sebe šít bič, za koho mě máš..." řekl mu. „Za někoho, kdo se držel na špičce kouzelníků a být nejlepší z nejlepších. Jakmile jsem objevil tohle... už nejsi," připomenul jí Adam. „A to bude všechno?" začala uvažovat Muribána. „Ještě jedna věc. Chci tě studovat. Chci, aby přijela na týden do mé laboratoře a já mohl na tobě provádět další výzkum. Na sobě jsem ho dělal pořád, ale jsem jen jeden exemplář a ty, tak mocná, skoro stejně jako já, na tobě to půjde dobře. Tvoje schopnost manipulovat s kvantovými poli je... úžasná," řekl jí a ona mírně otráveně řekla: „Netahej sem ten tvůj nový jazyk. Ehm, to mi nepřijde jako dobrej obchod." „Nabízím ti moc. Výměnou za garantování něčeho, co určitě už sama automaticky děláš a pomoc kolegovi k pochopení magie, aby mohl vytvářet víc takových zajímavých věcí," řekl sebejistě. Muribána byla nalomená a řekla: „Přijde ti dobrej trest slepota? Mít svoji moc, obejdu se bez zraku." „Ano, ale jakmile bude v podmínce, svojí mocí si ho neobnovíš," upozornil ji Adam. „To vím. A co bys teda navrhoval ty?" zeptala se ho Muribána. „Propadnutí tvojí moci v můj prospěch. Nemělo by to být možné. Třeba by se nic nestalo, ale chtěl bych vyzkoušet hranice, toho, co jde," řekl jí Adam.

„Sankce musí být vysoká, bez toho to nemá cenu, je to pojistka spravedlnosti a záruka toho, že už mě tu nikdy neuvidíš a ty ráda svůj klid. Co je pro tebe lepší? Nebo... vyber si třeba ještě něco jiného," povídá jí. „Krásu mi už sebrat nemůžeš. Možnost chodit s mocí taky není žádná oběť," přemýšlela. Adam jí pomohl: „Nebo ta podmínka bude pozitivní. Ceníš si svého klidu. Tak kudy půjdeš, tudy na sebe budeš bez milosti nabalovat zvířata a ta ti budou řvát způsobem, jakým nejlíp dovedou, do uší. Takhle o nic nepřijdeš a budeš mít šanci to napravit." „To těžko, když mi ta duše omylem uletí do nebe, tak už ji zpátky nezískám."

„To je možný, ale bude to cena za to, že v ten den někoho doopravdy zabiješ," řekl jí přísně Adam. „Pokud bych někoho doopravdy svojí mocí zabila, tak si ji už nezasloužím. Beru ten tvůj návrh," řekla. A najednou jsem viděl, že i tihle kouzelníci mají v sobě nějaký morální kodex, sice posunutý tomu lidskému, ale základní hodnoty ctí. Neudržel jsem se a zeptal jsem se: „Promiňte, promiňte mi to. Moc se omlouvám, ale jestli tohle dokáže ta vaše podmínková magie, nešlo by, já nevím, že by existovala podmínka, kdybych taky jako mohl kouzlit? Já nevím, stačí maličko jako čaroděj nejnižší kategorie, ne? Asi je to hloupost, co? Omlouvám se, pokračujte."

Adam se na mě soucitně podíval a řekl: „To jsou právě ty hranice, které chci prozkoumat. Ale tohle by mělo být úplně to nejtěžší. Jak jsem říkal, nevím, jestli ta i podmínka o zbavení moci vůbec bude fungovat. Já se tu snažím využívat a obelhávat systém, kterému pořád do hloubky nerozumím, jak funguje. Za každou podmínkou se schovává určité nastavení, a já nevím, co musí člověk splňovat, jak se má přesně chovat jeho mozek na subatomární úrovni, aby měl schopnosti. To chci vyzkoumat. A až se mi to povede, pak nebude potřeba žádná magie, ale určitě to půjde i nějak přes techniku, nějakým čipem do hlavy, udělat." Pak mi dal ruku na rameno a přátelsky dodal: „To máte ty záda, a navíc tlak, cholesterol a pružné artérie. To máte na oplátku, že jsme vás zneužili a na co byste asi potřeboval mít naše schopnosti. Jasně, umět levitovat s věcmi je super, ale to není to alfa a omega." „Tak-tak, děkuju," a zkusil jsem si s nimi různě zakroutit a ono vážně najednou nic. Pak jsem se kouknul na svůj pivní mozol a povídám: „A á, tohle, že bych byl zas fešák." „Ne, to vám sedne, ani nevíte jak. Jste policajt, nesmí vás odfouknout vítr a žádný zloděj s vámi taky nehne," povídá mi. Nebudu předstírat, že mi trochu nezalichotilo, jen kdyby to manželka viděla stejně. „Takže jo? Já se teda půjdu dobít, tohle bude dražší transakce," řekl nám Adam a zmizel ve dveřích ven. U stolu jsem teda zůstal sedět já a Muribána. Muribána povídá: „Tak vy byste chtěl být fešák. Můžu vám dát i víc, sílu, mládí, prodloužený život. Naproti tomu bych z vás po smrti udělala koníka a až byste to odsloužil, tak bych vás pustila na svobodu." „Tak odsud se vzalo to, že čerti dělají takovéhle smlouvy," povídám jí. Muribána se mě tak zvláštně záludně usmála. Pomalu se její pravá ruka vytáhla vzhůru jako had a s dlaní nad hlavou lusknula prsty. Najednou přede mnou seděl rudočerný démon s rohy, tesáky, divokými černými vlasy a žhnoucíma očima. Lusknula znovu a najednou z ní byla pohledná a obdařená panička ve fialových šatech, které držely její svůdný výstřih. Na krku měla velkou brož, tvářičku pak měla moc pěknou. Vlasy zase měla hnědozrzavé, kudrnaté a zamotané v takovém staromódním účesu. A napotřetí to zas byla zpátky ona. „To jsem my," povídá mi.

Tu se dveře zase otevřely, Adam se vrátil s rukama od krve. Když viděl, jak moc zděšený jsem, aniž by věděl o tom, co mi Muribána ukázala, povídá: „Poptal jsem se u Tomiho, prý tu byl v okolí vzteklý vlk, tak jsem si řekl, že nebudu ničit les." Z jeho rukou pak vyšel kouř a krev zmizela. Duhovka jeho očí už nebyla tak hnědá, jako bývala, ale už byla teď mírně dožluta, asi jak byl plný síly. „Z tebe to jen sálá," povídá mu Muribána. „Když zabiju vlka, tak si vezmu všechno, ať neumřel zbytečně," povídám jí. „To jste ale rychle zpátky," povídám mu. „Jo, to tak vypadá. Dokážeme si hrát s časem, když na to máme moc. Proto je možné ty dva vrátit zpátky na jejich místo a nikdo si ničeho nevšimne," povídá mi, zatímco si jde ke mně sednout. Pak namíří dlaň na mě a povídá: „Hm, žádné skryté kletby. K čemu jsi tady tedy používala moc?" „Abych mu ukázala mé různé podoby," na to Muribána. „Jo, takhle," řekl Adam spokojeně.

Pak vytáhl hůlku a ukázal s ní na Muribánu. „Oboustranná smlouva," povídá. „Dobře," povídá Muribána. „Já, Adam Shaw, se v první řadě zavazuji dodat Muribáně hůlku, která jí umožní vytvářet podmínková kouzla a posílí tak její moc. Muribána se mi naopak zavazuje k pomoci s výzkumem magie a jejího fungování. Dále je povinna od teď navždy navracet její přivlastněné duše zpět do správných těl a času, odkud je odebrala. Nesplní-li tuto podmínku, souhlasí, že její veškerá moc propadá v můj prospěch a já se zavazuji k nápravě škod, bude-li to jen trochu možné, s výjimkou duše, která již opustila tento svět. Pro vstoupení smlouvy v platnost chytni druhý konec hůlky a řekni: ‚Přijímám‘." Muribána chytla špičku hůlky a řekla: „Přijímám."

Okolo středu hůlky se ve vzduchu objevilo světlo, které se rozdvojilo a vletělo do rukou obou dvou. „Smlouva je hotová, můžeš hůlku pustit," povídá Adam. Muribána jeho hůlku pustila, Adam si stoupl a povídá mi: „Tak hotovo, až se vrátíme zpátky, už mrtví nebudou. Tady si odslouží, co mají, a pak Muribána skočí a vrátí je zpátky." Já jsem se zvedal za ním a povídám: „A to je teda všechno?" „Jo," povídá a zmizel ve dveřích. Už venku mu povídám celý rozlícený: „A to, že je tu drží proti jejich vůli a má z nich otroky?"

„Do toho se už nepletu, žádná magická policie nejsem," odpoví mi a jde zpátky směrem, odkud jsme přišli. Venku se už zatím začínalo smrákat. „Je zázrak, že na tu dohodu přistoupila. Na ni se nedá v jeden den tak moc tlačit. Tak to tady prostě funguje stejně jako staletí předtím," povídá mi. „Oba dva jsme šíleně mocní. Nechceme se už do žádné bitvy pouštět, a tak si už automaticky děláme ústupky. Vždyť ona se zavázala, že mi svoji moc věnuje, když selže. To musí stačit."

„Třeba spoléhá na to, že ta podmínka nebude fungovat," řekl jsem mu.

„A já to zas schválně zmínil. Ne, jestli se chcete do něčeho pouštět, zkuste si to sám," odpověděl mi na to on. „Kdybych měl vaši moc, tak bych do toho šel," povídám mu cestou tmavnoucím lesem. „Tak tam jděte a zastřelte ji. Služební zbraň máte a taky jste ji nepoužil," řekl mi už ostře Adam. „To by stejně nepomohlo. Jen co bych ji vytáhl, už bych byl ve vzduchu," namítám. Adam se zastavil, otočil se na mě a povídá: „Ale jinak byste to udělal?" „To... no... jenom, kdyby je odmítla vrátit zpátky a chtěla dál škodit. Je to jako zabít sériového vraha předtím, než zabije kohokoliv dalšího," povídám trochu nejistě. Adam trochu uznale kývnul hlavou a pak pokračoval zpátky do vesnice. Chvilku nic neříkal, a pak zničehonic prohodil: „Zasloužil byste si trochu té moci." Pak ale zase byl dobu zticha. Ve vesnici už zapalovali lampy před nocí a všude to tak zvláštně magicky svítilo plameny. Adam se zastavil na náměstíčku a vytáhl si z kabátu tu svoji krychli. Řekl k ní: „Vidíš někde stopy po těch dvou duších?" Krychle se opět postavila od vzduchu tak, jak jsem to znal, a začala skenovat okolí. Tentokrát byla hned hotová a vyšel z ní kužel světla, co osvětlil jeden domek. „Dobrý, to stačí," povídá Adam krychli, napřáhl ruku a krychle se k němu vrátila. „Koukneme se, jak se jim daří," povídá mi a jde směrem k tomu domu. Zaklepeme na dřevěné dveře a po chvilce nám nejistě otevírá pán domu: „Co potřebujete, pánové?" „Jsem čaroděj, rád bych viděl váš dobytek. Koně a slepice, potřebuju si zkontrolovat 2 kusy," vysvětlil mu Adam. „No tak pojďte dál. U čarodějů člověk stejně nemá na vybranou, co?" povídá. Adam se trochu zašklebil a povídá: „Pravda, dveře do stáje si umím otevřít sám," a chasník nás pustil dál. Barák měl, jak asi čekáte, takový chudý, středověký. Uvnitř pak měl ženu a 4 děti, co všichni spolu jedli u stolu. Bylo tam místo i pro otce a u něj nedojedené jídlo. „Jsem při síle, tady máte malou náhradu, že vám tahám tátu od večeře," povídá jim Adam, zatímco si bral chasník něco na sebe. Byl totiž předtím oblečený jen v plátěném triku a podzimní večery byly studené. Adam si dal dlaně proti sobě do X, pak začal pohybovat každou opačným směrem. Mezi dlaněmi mu vyrostl tlustý syrový steak.