Dan v extázi otevřel jeho dveře a šel se podívat dovnitř. Jen co byl uvnitř, uviděl za předním sklem, jak ho celé příbuzenstvo sleduje. Všichni příbuzní byli při tom nezvykle zticha. Pozorně sledovali Danovy reakce, hlavně jeho obličej, jak se bude tvářit.

Nebo se možná i v ten moment tiše ptali sami sebe, jestli se neměli složit na něco levnějšího, i přesto, že většinu zaplatil právě Tom, který si takovéhle dárky mohl dovolit. Pro představu, stálo je to dohromady asi jako dva průměrné měsíční platy.

Dan se porozhlédl po interiéru. Interiér byl starší, použitý. Sedačky byly černé, tedy vybledle černé, a na omak zhrublé, několikrát prané. Na plastové, sytě šedé palubní desce se ukazovaly i drobné artefakty předchozího použití: mělké škrábance, a dokonce jedna malá, znatelná kruhová promáčklina. „Co s tím autem kdo dělal?“

Poté si prohlédl volant a palubní desku. Volant měl na sobě matně černý syntetický potah, který byl specificky ve dvou místech, kam člověk dával ruce, ohmataný, ale vypadalo to, že až bude víc peněz, půjde ho vyměnit. Ciferníky za volantem pak byly pouze digitální a všechny na jednom velkém zakřiveném displeji. Klimatizace a multimédia se pak ovládaly přes prostou dvanáctipalcovou obrazovku pověšenou mezi místy řidiče a spolujezdce na otočném kloubu. Ve vypnutém stavu byly na displeji znát jemné vlásčité škrábance. Suma sumárum, byl to úsporný, minimalistický interiér.

Dan si sedl za volant, vzal klíče od auta a stiskl jejich vrchní tlačítko. Auto se nastartovalo a všechny obrazovky se probudily. Najednou mu ale také cinkl v kapse telefon. Dan v rychlosti vytáhl telefon z kapsy a podíval se, o co jde. Byla to zpráva od Kristýny, zajímala se, co si Dan myslí o jejím díle. Dan zdvořile v rychlosti napsal, že teď nemůže, a plně se svým soustředěním navrátil ke své oslavě a k autu. Tom pak na něj začal mávat něco směrem k silnici a točit prstem ve vzduchu kolem dokola ve smyslu: Ať si v něm zkusí udělat kolečko po okolí. Pak radši ještě přímo přišel k okýnku auta.

Dan si v ten okamžik rovnou vyzkoušel i stahování okýnka, když mu Tom přes něj řekl: „Zkus si to v tom tady po okolí objet. Udělej si tak alespoň tříkilometrové kolečko, ať si to zkusíš řídit.“

„Dobře. Tak já teda jedu,“ řekl Dan a vymanévroval auto na silnici. Pomalým tempem odjel na druhou stranu ulice, aby tam pak zabočil doleva a započal s autem malou obdélníkovou trasu napříč ulicemi mezi ostatními paneláky.